Dobrý den, je nám to velice líto, ale vzhledem k aktuální situaci a nařízení vedení musíme zrušit veškeré akce, tedy i náš dubnový kurz, který jsme si u vás objednali. Bude-li situace příznivější, rádi se vám ozveme přístí rok. Děkuji za pochopení.

Tak takových zpráv bylo v poslední době více než dost. Zasáhla nás ledová sprcha a salva zápalných šípů zároveň. Postupně jsme museli rušit akci za akcí a podívat se do tváře kruté realitě. Zdraví je ale na prvním místě. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se oklepat, promořit se a naskočit zpět na rozjetou vlnu.

První dny, během kterých se koroňák začal šířit republikou a z regálů mizela hladká mouka, jsme byli spíše zalezlí a vyčkávali, co se bude dít. Když se postupem času začalo ukazovat, jak to u nás bude v dalších týdnech vypadat, rozhodli jsme se pomoct. Bejby totiž nebude sedět v koutě!

Svoláváme krizový štáb a v noci 16. 3. se scházíme: "Hele děcka, musíme něco udělat."

Nabídneme hlídání dětí pro nouzové případy. Hájenka je tady pro lidi. Budeme-li venku a dáme si pozor na fyzický kontakt, mohlo by to jít. Seženeme roušky, brýle a štíty. Máme mezi sebou také spostu šikovných holek, které umí bravurně zacházet s šicím strojem. Můžeme je povolat do zbraně. Máme auta, jsme flexibilní a chceme pomáhat. Nakoupíme seniorům vše, co nutně potřebují k přežití. A těm, kteří se budou obzvlášť usmívat, tajně koupíme čokoládu a schováme na spodek tašky. Domluveno, dobrou noc.

Hned ráno se spojíme s holešovskými skauty, kteří již začali pomáhat na všechny světové strany. Nezůstáváme pozadu a společně se domlouváme na spolupráci. My roušky, vy roušky, my nákupy, vy nákupy, my autem, vy na kole, my jižní část města, vy severní.

Hned s tím vším na sociální sítě, ať si to holešovští senioři nasdílejí. Teď vážně. Chceme-li seriózně oslovit starší lidi, kteří pravděpodobně nefungují na sociálních sítích, musíme až před jejich dveře. Společně se skauty si rozdělíme město na dvě poloviny a ještě večer rozvážíme na vchodové dveře do bytových a panelových domů oznámení o možnosti využít naše síly pro nákupy či dovoz roušek.

Další dny děláme do roztrhání těla. Dodáváme desítky roušek do nemocnice v Kroměříži, zásobujeme LDN, Psychiatrickou nemocnici i pečovatelské služby. Další zásilky bavlněných roušek putují na koronární stanici do Zlína, na pobočku České pošty v Holešově, do supermarketu Billa, Lidl, Albert i Luko. Desítky roušek vezeme také do Domova seniorů v Holešově a nezapomínáme také na holky na čerpací stanici Benzina. Za pár dnů ušije Věrka Šneidrová, Hanka Galatíková s rodinou a přáteli z Žeranovic, Klára Zalabáková s partnerem a Veronika Nehybová více než 300 perfektních roušek. Roušky jsou bílé, tečkované, pruhované i se srdíčky. Bylo až neuvěřitelné sledovat, s jakou ochotou a nasazením do toho všichni šli. Vám všem, co pomáhali, moc děkujeme.

Přibývají také hovory holešovských seniorů s žádostí o roušky a postupně i nákupy. Česká vejce, chleba, máslo, rajčata, ale i Zaječická hořká, křížovky nebo nové baterky do naslouchátek. Všichni jsou pokorní a velmi vděční. Dávají peníze (které nepřijímáme), nebo slibují upečení buchet do dalšího nákupu, což na druhou stranu neodmítáme. Někteří se bojí a co nejrychleji se opět ztrácí ve svých bytech, jiní by zase vykládali.

Je moc pěkné vidět, jak si jako lidé dokážeme navzájem pomoct. Během pár dnů jsme se dokázali smířit s tím, co nás v nejbližších týdnech čeká, resp. nečeká. O co přicházíme, koho teď delší dobu neuvidíme a že se sluneční brýle při nošení roušky pořád zamlžují. Moc děkujeme všem lidem, kteří pomáhají a i těm, kteří se chovají zodpovědně a sedí doma na zadku u televize, i to si žádá velkou dávku sebekázně.

Přejeme všem dobrý imunitní systém a případně snesitelné promoření.
Instruktoři Tokaheya a kamarádi z TOM Medvědí stopa Holešov.