Po chvíli soustředění opravdu slyšíme z lesa nad tábořištěm volání o pomoc. Ať už je to kdokoliv, má štěstí, že jeho zoufalé volání v tom táborovém ruchu někdo zaznamenal.

Vyrážím do lesa s Ondrou a zdravotnicí Martinou.

„Dejve! Vem lékárnu ze stanu a dones ji, ať se Marťa nezdržuje!“

Kopec je dost prudký. Drápeme se nahoru a rozhlížíme se. Volání se ozývá asi jednou za 20 vteřin. Za chvíli se blížíme k místu, odkud se zoufalé volání ozývá. Vidím školku malých smrčků, přes kterou leží obrovský smrk. A přesně odtamtud to slyšíme. Snad ten člověk nebude vejpůl.

„Dobrý den, co se vám stalo, žijete?!“
„Srazil mě ten smrk, tady jsem.“

Vidíme člověka ležícího vedle povaleného smrku, který má asi 70 cm široký kmen, je to pořádný macek. Zraněný dřevorubec má zlomenou stehenní kost, krvavé šrámy přes celý hrudník a obličej. Kousek vedle se povaluje motorová pila a batůžek se svačinou.

„Jak to začalo padat, tak to sebou nějak švihlo a prorazilo mi to nohu.“

Na místo s drobným odstupem přispěchává Marťa a okamžitě plní svou roli zdravotníka.

„Dobrý den, panebože! Co jste tady vyváděl? Ta noha bude zlomená, co? Kluci, uděláme dlahu a stáhneme to.“

Chce to co nejrovnější klacek asi 50 cm dlouhý. Ten je krátký, ten je křivý, ten je ztrouchnivělý, ten by asi šel! Beru a vracím se, přibíhá i Ondra s druhou větví. Je tu už i Dejv s lékárnou, improvizované dlahy držíme u nohy a Marťa je stahuje k sobě.

„Pokud to není kritické a zvládnete ho přivézt do nemocnice, tak to udělejte, všechny záchranky jsou teď vytížené jinde,“ zní z telefonního sluchátka na čísle 155.

Jakmile je dlaha hotová, je potřeba dostat raněného z lesa ven. Asi 100 metrů do kopce má zaparkované auto. Pochopitelně ale nemůže nohou prakticky vůbec hýbat. Může ji posouvat po zemi pomalu vpřed, každý krok jej bolí a musíme pořád zastavovat. I my máme problém. Chlapík má kolem 120 kilo a jeho podpírání nás rychle vyčerpává. Ála před námi uklízí cestu a vyrábí nám v lese plném překážek aspoň trošku schůdnou pěšinku.

Těžko říct, jak dlouho to zabere, ale odhadem do půl hodiny se nám daří vyškrábat na cestu. Jsme zpocení a raněný Michal toho má plné zuby.

„Zapomněl jsem, že mám u auta psa - je to doga a nevím, jak se bude tvářit.“

Zaparkovaného teréňáka hlídá obrovská šedivá doga. Jakmile nás spatří na cestě, začne vyvádět. Štěká a pobíhá kolem auta. „Čerte, nech toho“, povolává už zcela vyčerpaný Michal na poskakujícího psa.

Následná cesta do Valmezu už byla poměrně v pohodě. V nemocnici jsme raněného předali doktorům a tím toto nepříjemné dobrodružství skončilo, alespoň pro nás.

Michal měl samozřejmě štěstí v neštěstí. Strom ho nepřepůlil, ani nezabil. Našli ho členové turistického oddílu, kteří pomoc druhému považují za samozřejmost, a kteří znají základy první pomoci. Jak by to ale dopadlo, kdyby takto raněného člověka našel někdo, kdo nedokáže poskytnout kvalitní první pomoc?

Máte strach, že ve chvíli, kdy dojde k nějakému úrazu, nebudete vědět, jak správně poskytnout první pomoc?

Kurz první pomoci ZDrSEM doporučujeme každému, neboť každý z nás může narazit na podobnou či zdaleka horší krizovou situaci.

Česká špička v oblasti první pomoci: ZDrSEM - výcvik první pomoci zážitkem proběhne v Holešově v termínu 31. 3. - 4. 4. 2021, více info zde.