Běžné táborové dopoledne. Holky připravují oběd, škrábou brambory a dobře se u toho baví. Terezka vypráví vtipnou historku z volejbalového turnaje, my kluci si užíváme dopolední volno. Včera bylo velké programové finále a dnes už jen uklízíme a připravujeme zítřejší odjezd. Před obědem si chceme trošku zablbnout, a tak si hrajem s kopačákem a dáváme si ťukes. V jistý okamžik však šéfka naší kuchyně zpozorní.

"Zdá se mi, že někdo volá o pomoc, neslyšíte to?"

Je za námi pilotní verze
zážitkového
autorského
putovního
environmentálně naučného
a náročného
kurzu Divočinou.

A jaké to bylo?

Pěkně se nám to v Tokaheya rozjíždělo. Loni proběhly opravdu povedené akce, řada kurzů, důležité zkušenosti, noví lidé i zajímavé kontakty. Letos byl pracovní kalendář opět výrazně barevnější a nabitější. Už to občas i vypadalo, že budeme mít tři nebo dokonce čtyři akce v jeden termín. To je přesně to, kam jsme se chtěli dostat a na čem se snažíme celou dobu pracovat. A pak přišel koroňák...

V zámecké zahradě v okolí hájenky to díky lesní školce žije v každém ročním období. O prázdninách školkaře vystřídají táborníci, kteří sem dochází na příměstské tábory. Zažívají mnohá dobrodružství, která pro ně instruktoři z Tokaheya připravují. Letos bude otevřen rekordní počet turnusů, naopak ale ubude míst na jednotlivých táborech. Důvod je prostý, půjde totiž o individuální přístup, kvalitu a nikoliv o kvantitu zaplněných míst. Jaké budou letošní tábory prozradil Petr Němčík v rozhovoru s Hanou Helsnerovou.